V důležitém utkání o první místo v tabulce jsme se utkali s týmem TJ Kyje. Slunečné počasí, krásně připravená travnatá plocha, ale s mládeží šup na UMT, která svými rozměry připomíná spíše hřiště na 7+1, vždyť postranní čára je snad dva metry od velkého vápna...

I bez několika hráčů základní sestavy jsme se do soupeře zakousli a rychlou kombinací jsme se dostávali do prostor okolo vápna, kde bohužel díky malému hřišti bylo strašně přehuštěno. I tak jsme si dokázali vytvořit několik tutových šancí, ale bohužel žádná neskončila gólem. Domácí ani jednou neohrozili naši branku, obrana fungovala skvěle.

Ještě prvních patnáct minut druhého poločasu jsme drželi domácí pod tlakem, opět bez gólového efektu. Pak se začala projevovat únava, soupeř točil hokejově 16 hráčů, my jsme hráli bez střídání a ve velkém vedru nám rychle docházeli síly. I tak jsme měli několik šancí, ale chybělo nám i pověstné štěstíčko.

Bohužel patnáct minut před koncem jsme zahrávali rohový kop, domácím se povedl rychlý brejk a jedinou střelou mezi tyče rozhodli zápas ve svůj prospěch. Čas pak rychle utíkal a domácí si jednoduchými odkopy a drobením hry výsledek pohlídali.

Klukům tentokráte nelze nic vyčíst. Nasazení, vůle, fotbalovost, vše tam dnes bylo. Bohužel fotbal se nehraje ani na počet střel, ani na držení míče, ani na počet šancí. Pouze na počet gólů a domácí dali o jeden více než my, co naplat, že z jediné šance co měli.

Fotbalový Bůh asi bydlí v Kyjích...