SLAVOJ PODOLÍ - ARITMA PRAHA 27:12 (14:4)
Za fotbalového počasí nás čekal důležitý zápas proti Aritmě, kterou jsme na podzim porazili a Slavojáčci chtěli protrhnout šňůru porážek a konečně zažít chuť vítězství. I proto byla již v kabině bojovná nálada a na klucích a Elišce bylo vidět, že v dnešním zápase jsou připraveni nechat srdce. O to více jsme byli s trenérem opaření, když po 3 minutách jsme prohrávali 2:0 a co víc, kluci byli jako tělo bez duše a někteří měli sklopené hlavy dolů. Přikládali jsme to nové taktice střídání, kterou se Slavojáčci dozvěděli jen těsně před výkopem a byla pro ně naprosto nová. Ale to vše jakoby odpadlo po první naší vstřelené brance a najednou se z týmu stali hladoví vlci, kteří začali běhat, chodit do všech soubojů, dělali skluzy, bojovali s nasazením, které se už snad nedá ani překonat a najednou jsme vedli 6:2.
Od té doby jsme nedostali až do poloviny posledního zápasu už ani jeden gól. Tým fungoval jako dobře namazaný stroj a jsem přesvědčený, že s takovým výkonem bychom porazili i Motorlet a možná i Meteor. Přemýšlel jsem, zda jednotlivě všechny vyjmenovávat a ke každému psát hodnocení, ale bylo by to jen 7x opakování jednoho a toho samého. Protože opravdu všichni hráli výborně, všichni stříleli, dávali góly, bránili a všichni si zaslouží stejné hodnocení. Neviděl jsem kluka, který by odcházel na střídání a nebyl unavený! Snad jen bude ještě potřeba trochu zapracovat na přihrávkách, ale to přijde…..
Proto bych chtěl celému týmu ještě jednou poděkovat, protože si myslím, že to všechny baví, že nehrají kvůli rodičům, nebo trenérům ale kvůli sobě a to je na tom to nejhezčí.
